9. ledna 2012

Hledáme aktivní spolucestovatele pro Rodovou cestu 2012

Už jste četli Příběhy z rodové cesty z pera Jany Chrástecké? Pokud ano, tak možná možná některé z vás po přečtení napadne, že byste se na podobnou rodovou cestu také rádi vydali. Věřte mi, že se může jednat o životní rozhodnutí, které s vámi zatřese a převrátí vám život vzhůru nohama. Podle zpětných vazeb, jenž jsme s Martinem Másilkem po cestě od našich spolucestovatelů získali, se u více než poloviny z nás jednalo o nejsilnější prožitek našeho života. V rámci cesty totiž nešlo pouze o cestování, zážitky a informace.

Především to byla cesta do hlubin duše každého z nás. Všichni jsme si sáhli na minimálně jeden ze svých limitů a jsem přesvědčený, že se tím většina z nás také řádně posunula. Jednoduše 22 lidí (11 mužů a 11 žen) po 22 dní na 8000 kilometrech neustále spolu hrozí nejen pořádnou ponorkou. A přesto se tak nestalo, i když jsme spolu prožili celou řadu náročných chvilek. Naopak díky intenzitě vznikla neobyčejná přátelství a věřím, že mnoha z nich se stanou celoživotními. Bylo to jako vměstnat 5 let do 3 týdnů, prostě neskutečný nášup. Když jsme to zpětně s Martinem hodnotili, tak za hlavní důvod jednoznačně považujeme naše rozhodnutí nepojímat to jako obyčejný zájezd. Namísto toho jsme uspořádali několik setkání, kde jsme si podle řady objektivních kritérií i našich pocitů vybírali lidi s jasnou motivací a zájmem, s nimiž rezonujeme.

V současné době zvažujeme pořádání Rodové cesty 2012, jestli vůbec bude či nebude (a raději to o rok neodsunout). První návrh programu (kterým lze zatím stále hýbat) je v podstatě připravený, ale zatím chybí jedná zásadní věc a tou je koncentrovaný zájem lidí, kterou Martin potřebuje pro uspořádání cesty cítit. Obě předchozí rodové cesty (rok 2007 a 2011) vznikly na základě společného chtění většího počtu lidí a nikoli jako klasický zájezd. Právě díky tomuto přístupu může vzniknout cesta, jenž obohatila život všech účastníků. Vzhledem k tomu, že jsme si s Monikou - mou ženou v Rusku letos naplnili svá očekávání, momentálně další účast na rodové cestě neplánujeme. Plně se nyní soustředíme na realizaci svých záměrů.

To ovšem nemění nic na tom, že bychom byli velice rádi, pokud by se pořádaly i další cesty. I když to dnes pod vlivem prozápadního přístupu a naší komunistické historie tak nevypadá, má nám Rusko rozhodně co dát a je velká škoda, že se na to v ČR často zapomíná. Jednoznačně tyto cesty chceme v maximální možné míře podporovat propagací, organizací před cestou, apod.

Možná, že VY jste právě jedním z aktivních účastníků a váš zájem pomůže v uskutečnění další cesty. Člověk nikdy neví, jak a kde se zhmotní potřeba získat nové životní podněty. Při Rodové cestě 2011 jsem tuto úlohu plnil já a moje žena, a jak Martin sám říká, bez společného přání lidí nebude mít cesta "šmrnc". Navíc jeho přáním je, aby si lidé cestu opravdu užili. V případě zájmu mne neváhejte kdykoliv kontaktovat na michal.martoch@idealine.cz.

Michal Martoch

Žádné komentáře:

Okomentovat